Moje letošní dovolená

Již v únoru s maminkou přemýšlíme, kam letos vyjedeme na týdenní dovolenou. Listujeme katalogy, nabídek je tu mnoho a všude by se nám určitě líbilo. Loni jsme strávili dovolenou v Kácově v Posázaví, předloni ve Velkých Karlovicích v Beskydech. Letos opět vítězí hory. Sám vybírám hotel Aurum v Černém Dolu v Krkonoších.
Hotel nabízí pěkné ubytování, dobré stravování a možnost sportování. Přímo v hotelu se nachází krytý bazén i vířivá vana, posilovna, je tu kulečníkový stůl ve společensk
é
místnosti. A v přilehlé hospůdce patřící k hotelu najdeme bowlingovou dráhu a stoly na ping pong. I vlakové spojení nám vyhovuje, proto už v březnu maminka zamlouvá termín od 16.7. do 23.7.2005.
Konečně svítá, začíná sobota 16.července. Sbaleno máme již dva dny, a tak nám nic nebrání hned po snídani vyrazit na vlak. Děda nás veze na nádraží autem, abychom nemuseli všechna zavazadla tahat v ruce. Vlak jede včas, brzy přestupujeme v Českých Budějovicích na rychlík do Prahy. Na pražském hlavním nádraží nastoupíme do rychlíku směr Trutnov. Odtud potom jedeme autobusem až do Černého Dolu. Celou cestu pozorujeme okolní krajinu. Jihočeská je nám známá, ale brzy míjíme například velké lány kvetoucích slunečnic. Vidím to poprvé, velmi se mi žlutá pole líbí. A potom
již zasněně vnímáme vrcholky kopců. Těšíme se na výlety po horách.
V půl čtvrté odpoledne jsme konečně na místě. Z náměstíčka kráčíme k hotelu pár minut. Na recepci dostáváme klíč č.205, vlastníme útulný dvoulůžkový pokoj ve druhém patře s předsíní, koupelnou a toaletou. Rychle vybalujeme nejnutnější věci a spěcháme znovu ven. Počasí je pěkné, sluníčko stále svítí a hřeje. Nejprve se procházíme okolo hotelu, zajdeme se podívat na dětské hřiště, které se rozkládá hned naproti. Lákají mě prolézačky i houpačky
, nejvíce ale venkovní bazén. Vody obsahuje sotva po má kolena, ale osvěžení po dlouhé cestě mi přichází vhod, cachtám se v něm až do večeře.
V neděli po snídani jedeme na náš první výlet do Vrchlabí. Počasí se snaží, mohu jet v tílku a kraťasech. Nejdříve se podíváme k zámečku, kde dnes sídlí Městský úřad. Okolo se rozprostírá velký park s rybníkem, na kterém plavou divoké kachny. Prohlédnout si můžemei zbytek hradeb, které park z jedné strany obklopují. V poledne mě přepadne hlad. Vyhledáme nejbližší rest
auraci a objednáváme si velikou pizzu. Připravují ji přímo uvnitř objektu před našima očima. Chutná báječně. Po obědě navštívíme obě zdejší muzea, zaměřují se na krkonošské tradice a ochranu přírody.
První všední den našeho pobytu zde vyhrává nápad na výlet na Sněžku. Autobus nás dopraví do Pece pod Sněžkou, odtud pochodujeme pěšky k lanovce. Překvapuje mě dlouhá fronta na jízdenky. Musíme čekat více jak hodinu, ale vyplatí se to. Usedáme na sedačku a stoupáme vzhůru. Nejprve se kolem nás míhají vysoké stromy, většinou jehličnaté, dole teče potok, roste borůvčí a kvetou kytky. Na Růžové hoře přesedáme. Nyní se mění i krajina, stromy řídnou, výše již roste jen kleč. A pár metrů ke konci se nachází jen kamení. Stojíme na Sněžce ve výšce 1592 metrů. Fascinovaně se rozhlížíme po okolí. Naskýtá se nám úžasný výhled, neboť je krásné jasné počasí. Zajdeme do observatoře, koupíme pohledy a dárky u polských stánků a vydáváme se lanovkou zpátky dolů. V Peci pod Sněžkou se mi líbí kamenité dno řeky Úpy, neodolám, abych
se tu chvilku nebrouzdal mezi velkými balvany. Pár naopak drobounkých kamínků si beru domů na památku.
V úterý se vydáváme do Špindlerova Mlýna. Cestou k lanovce na Medvědín se zastavujeme u bobové dráhy. Sjedu si ji třikrát. Také si tu vyzkouším poprvé bungee jumping ze 16 metrů. Po skoku se houpu na laně pár minut, byl to super zážitek. Na Medvědíně nás překvapí první přeháňka, obloha se zatahuje, daleký obzor mizí, vidíme jen nejbližší krajinu. Dole se spěcháme před deštěm schovat do prvního hotelu, kde
si dáváme oběd. Bouřce unikneme o vlásek. Než se najíme, je po všem.
Ve středu přichází na řadu návštěva Jilemnice. Projdeme se po zdejším náměstí s kašnou, zúčastníme se prohlídky muzea v zámku. Zaujme nás hlavně expozice o cukrářství v minulých stoletích
. Jdeme se podívat do Zvědavé uličky, tvoří ji několik historických roubených domků.
Další den se chceme vyvést lanovkou na Černou Horu, ale od rána tu prší. Volíme náhradní program a vyrážíme autobusem do Kuksu. Po hodinové jízdě vystupujeme na rozcestí, tady neprší. Zámek Kuks je rozlehlý, obdivujeme všechny sochy ctností i neřestí. Průvodkyně nám vypráví nejen o nich, ale i o historii zámku, jeho majitelích, o zdejších lázních. Druhá část prohlídky nabízí poznat historii lékařství, hlavně lékáren. Tady s
i sám mohu vyrobit pilulku léku, orazítkovat recept a podobně. Velmi se mi to líbí.
Déšť se na nás snáší bohužel i v pátek. A tak s těžkým srdcem oželíme návštěvu Jánských Lázní s lanovkou na Černou Horu a rozhodneme se jet na Safari do Dvora Králové. ZOO se tu rozprostírá na 64 ha. Necháme se proto částí ZOO provézt vyhlídkovým autobusem. Z něho pozorujeme různé druhy antilop, zebry, hrochy, velbloudy, žirafy a spoustu jiných zvířat. Pěšky chodíme okolo výběhu slonů, tygrů, lvů , opic a podobně. Projdeme p
avilon ptactva i vodní pavilon. Podíváme se také na výstavu o pravěku, jsou tu hlavně obrazy Zdeňka Buriana. Safari nám opravdu poskytlo mnoho zážitků.
V sobotu už musíme bohužel odjet domů. Cestujeme opět vlakem. Letošní dovolená se opravdu vydařila, máme na co vzpomínat, velmi se nám v Krkonoších líbilo. Uchovám si v paměti všechny výlety, procházky po okolí, večerní koupání v bazénu i vířivé vaně, cvičení v posilovně, hraní na hřišti. A příští rok zase naplánuji dovolenou někam jinam. Možná na Máchovo jezero.

Moje prázdniny

Můj první zážitek z prázdnin byl pobyt v Chorvatsku v hotelu Uvala Scott. Na tento pobyt jsem se celý rok těšil. Nejenom protože jsem byl rád, že se "uleju" poslední tři dny ze školy, ale i protože rád cestuji. Ale tyto předpoklady, že si parádně odpočinu, byly předčasné. Hned po příjezdu nás čekal šok, hotel byl napůl rozpadlý, ale byly tu i napůl rozpadlé betonové pláže. Říkali jsme si: "Proboha, kdo tomuhle hotelu mohl dát čtyři hvězdičky!". Také jsme nadávali na cestovní kancelář, jak toto místo popisovala a jaké dala do katalogu obrázky. O tomto zážitku bych se raději dál nezmiňoval. Co bych ještě rád dodal, je to, že jsem prohlásil, že mě do Chorvatska už nikdy nikdo nedostane. Druhý můj zážitek byl pobyt ve Vysokých Tatrách, kde jsem byl letos již potřetí. Bydleli jsme ve vesnici, která se nazývá Štrba. Každý den jsme jezdili ozubnicovou železnicí na Štrbské Pleso. Ze Štrbského Plesa jsme chodili do hor, nebo jeli dále motorovým elektrickým vlakem například do stanice Starý Smokovec. Největší zážitek byl výstup na Rysy, protože jsme šli půl cesty po řetězech. Vyšli jsme ze Štrbského plesa po cestě, která vede na Popradské pleso. Z Popradského plesa jsme šli stále do kopce až k Žabím plesům. Zvláštnost Tater je ta, že ve vyšších polohách se z ples i potůčků může pít bez obav voda. Od Žabích ples jsme šli po řetězech. Když jsme se blížili k chatě pod Rysmi, viděli jsme části střechy původní chaty, která byla strhnuta lavinou. Cesta nahoru trvá asi pět hodin, opačným směrem tři a půl hodiny. Chata pod Rysmi je velmi malá a je zásobována nosiči. A také je zvláštní tím, že se tam i vaří několik jídel (a není to o moc dražší). Původně jsme chtěli jít jen na chatu, ale pak jsme se rozhodli, že půjdeme i na vrchol. Bylo to velice namáhavé. Protože bylo hezké počasí, tak jsme byli odměněni krásným výhledem na zarostlé svahy, dále pak na krásně zalesněné Vysoké a Nízké Tatry. Z vrcholu bylo vidět mnoho věcí: například Solisko, obec Štba, Popradské pleso, Poprad-Tatry, předhůří Nízkých Tater a polskou část Vysokých Tater s částí polského území sousedícího s Tatrami. Cesta dolů je po řetězech náročnější než nahoru. Jde se po serpentýnové cestě, která vede vedle koryta potoka. Po příchodu do hotelu jsem se cítil velice unavený. A byl jsem rád, že se mi nic nestalo, protože jsme viděli mnoho lidí, jak si vyvrkli kotník.

Můj kulturní zážitek

Navštívil jsem s maminkou první český muzikál na ledě – Mrazík. Vznikl na motivy ruské lidové pohádky a jejího filmového zpracování. Scénárista a režisér projektu Jindřich Šimek původní příběh zachoval, přidal jen více postaviček různých zvířátek, které na ledě ztvárnili většinou začínající mladí krasobruslaři.
Příběh Ivánka a Nastěnky je snad všem znám z televize. Po dlouhou dobu se již u nás vysílá ve vánočním ča
se. Ve zpracování na ledě hrál Ivánka a Nastěnku známý český krasobruslařský pár, René Novotný a Radka Kovaříková. Velmi mě nadchly jejich výkony, hlavně zvedačky. Mrazíka si zahrál krasobruslař Roman Oberfranc. Role Marfuši pasovala zpěvačce Hance Křížkové, byla dokonalá, její louskání ořechů si pamatuji dodnes. Za babu Jagu byl v představení, které jsme viděli my, převlečen Vilém Čok. Bruslařský a herecký zážitek umocnily i pěkné písničky. Nezapomenutelné byly také folklórní kostýmy, bohatá dekorace a na z
ávěr ohňostroj na ledě.
Viděl jsem i další muzikál na ledě – Romeo a Julie. I ten byl velmi krásný.

Prázdninový zážitek

Jelikož byly tyto prázdniny škaredé, tak moc zážitků nemám, ale jeden by se tu přeci našel. Bylo to asi v půlce prázdnin, když nás napadlo strávit víkend na chatě. Deštivé počasí o prázdninách způsobilo, že rostlo velké množství hub. Ani já a sestra jsme nechtěly zůstat pozadu ve sbírání praváků, babek a bedel. Vyrazily jsme do lesa, který máme za chatou. Nejprve jsme se prodíraly hustým smrkovým lesem, abychom se přiblížily k místům, kde podle tatínka rostly ty správné houby. Jak jsme došly na mýtinu, zastavily jsme. Sestra mě poprosila, abych jí obrala od větviček a pavučin, které se na nás nachytaly. Najednou sestra řekla: "Slyšíš to praskání? Vypadá to, jako kdyby přicházel další houbař." Jaké bylo naše zděšení, když se místo očekávaného houbaře vynořil veliký kanec s obrovským rypákem. Ztuhly jsme obě jak dvě sochy. Kanec si to naštěstí rozmyslel a zmizel zpět do hustého lesa. My jsme si sbírání hub také rozmyslely a utíkaly do chaty. Po řádném oddechnutí jsme tatínkovi a mamince vysvětlily, proč neneseme žádné houby. Maminka řekla: "Dobře jste udělaly, že jste se vrátily." Na druhý den začalo opět pršet, takže další výlet do lesa se neuskutečnil.

Tajemná noc

Venku byla strašná zima, vůbec jsem nechápal, jak může být tak špatné počasí, když je půlka července. Venku už byla dávno tma, a měsíc v úplňku nebylo za temnými mraky ani vidět. Měl jsem hlad, ale bál jsem se jít po velkém potemnělém domě až dolů do kuchyně, kde bych si vzal třeba jen malinkatý perníček. Do postele jsem vplul se smíšenými pocity hladu, a stísněnosti.
V hluboké neklidné noci se zvedl vítr a zapříčinil tak divoký rej spadaných okvětních lístků růží v zahradě. Probudil
jsem se. Kdesi v prvním patře se ozývalo vytrvalé ťukání na okno. Trochu jsem se zachvěl. Ve vyhřátém pokoji bylo příjemně, ale stačilo abych se podíval ven do zahrady skrze mokré okno, a udělala se mi pěkná zima. Vážně mi nejde mi na mysl, že je takové chladno uprostřed července. Pomalu přestávalo pršet. Šel jsem otevřít okno, aby se do pokoje dostalo trochu čerstvého vzduchu, když jsem uslyšel tichý šepot pronikající pootevřenými dveřmi odněkud z horních pater. Zvědavě jsem bez bot vyběhl na chodbu. Samozřejmě nikde nikdo. Byl to docela podivný pocit. Vztáhl jsem ruku na kliku pokoje, kde spal Petr, ale zaslechl jsem šepot a následné vrzání schodů vedoucích na půdu! Přemohla mě úzkost, vzápětí však zvítězila moje zvědavost. Vystoupal jsem staré dřevěné schody bez jediného vrznutí a ocitl jsem se v temném prostoru před půdou. Bezva, jsem blázen. Ty hrůzostrašné příběhy, které jsme si s Petrem vyprávěli před večeří mě fakticky poznamenaly. Otočil jsem se na patě, ale koutkem oka jsem zahlédl nějaký pohyb. Chl
adem mi vyskočila husí kůže, anebo strachem? V tom okamžiku jsem spatřil něco divného - nebo spíš strašného. Nebyl jsem schopný ani něco říct. V absolutní tmě a zmatku jsem pouze zůstal stát na místě.
V mžiku jsem se probudil. Kdesi v prvním patře se ozývalo vytrvalé ťukání na okno. Stejně jako v mém snu jsem se zachvěl. V pokoji byla zima, a okno bylo ještě pořád otevřené...tak nevím, co všechno byl jen sen. Otevřeným oknem vnikal do místnosti zlobivý vítr pohrávající si se záclonou. Takové chladno uprostřed července! Zavřel jsem okno, když jsem uslyšel tichý šepot pronikající pootevřenými dveřmi. Zvědavě jsem bez bot vyšel na chodbu. Samozřejmě nikde nikdo - jako ve snu. Znovu jsem zaslechl šepot a následné vrzání schodů vedoucích...na půdu! Vzpomněl jsem si na ten sen. Legraci si ze mne nikdo dělat nebude. Vystoupal jsem staré schody bez jediného zakopnutí a ocitl jsem se v temném prostoru. Opravdu, jsem blázen, co tady vůbec dělám??? Svým snům jsem opravdu nikdy nevěřil, ale? Vždyť je to opravdu jako ve snu! Ani na pověru, že když se někde spí poprvé, tak se splní sen, co se nám zdál nevěřím - pravda je, že jsem tu ale spal poprvé. Otočil jsem se zase zpátky ke schodišti, ale koutkem oka jsem zahlédl nějaký pohyb. Opět jsem dostal strach! A v tom okamžiku
jsem zase něco uviděl, jako v tom snu! Majestátně se vznášela v jakémsi kouři jako z rakety otočená ke mně bokem. Jen jsem byl schopný si uvědomit, že už jsem ji někde viděl.
Šaty z pradávných dob jí halily útlé tělo. Pamatuji si je do nejmenšího detailu. Kdo by si nepamatoval šedé šaty jednoduchého, střízlivého střihu, bez zbytečných ozdob, u krku přísně upnuté? Jedinou vyjímkou byly její rukavičky na rukou, v nichž třímala malou knížku. Skutečně byla zabrána do čtení? Nevím, ale krvavý obličej měla sklope
ný ke knížce.
Pomalu jsem se nadechl. Výdech jsem v sobě zadusil. Stál jsem tam několik dlouhých vteřin, nebo minut, ani nevím. Z mé nepřítomnosti mě zburcoval povzdech a následné zaklapnutí té knihy, kterou držela neznámá v rukou. Čekal jsem, co se bude d
ít. Zkrátka jsem se nemohl hnout z místa. Najednou zvedla hlavu, její zohavený obličej vypadal jako po mumifikaci.
Dívka se dívala soustředěně před sebe, nedívala se nikam jinam, než na prázdnou, temnou zeď. Předklonila se, snad aby lépe prohlédla tou neko
nečnou temnotou někam do dob, kdy žila, do jiného světa tam na druhé straně.
Když vtom se z té stěny vynořily čísi ruce. Bílá mlha se rozplynula a vše začal obestírat černý mrak. Protáhlá, znetvořená tvář a ty dlouhé černé spáry chytly dívku (dá-li se to tak vůbec říci), jež se začala zuřivě bránit. Knížka jí vypadla z ruky a zůstala ležet na podlaze. Ruce dívku zvedly a uložily ji na jakousi rakev, která se mezi tím také objevila. Domem se začaly ozývat ony podivné zvuky, dosti podobné velmi tichému traktoru, které vám nedají v noci spát a stávají se vaší noční můrou. Za těchto zvuků a se zoufalým výkřikem zmizela neznámá i s rakví v té zpropadené stěně, jež ji pohltila, jen to vrzlo. V rukou jsem křečovitě svíral onu knížku, do níž jsem se neodvážil nahléd
nout. Celý dům zahalila mně známá mlha. Vrávoravě jsem seběhl po schodech a vrazil do pokoje. Vůbec netuším, jak je možné, že jsem brzy usnul. Po tom všem! Vůbec netuším, jak je možné, že jsem brzy usnul. Po tom všem!
Ráno, když jsem se probudil, jsem si nejprve myslel, že se mi zdál prapodivný sen, že se protentokrát vytasím s báječnou historkou já a převálcuji tak Petrovo neustále dobré a neúnavné historky, místo toho jsem zbledl. Vedle polštáře ležela ta kniha. Byl to nějaký scénář k filmu Sex ve městě, jehož autorka zemřela světu neznámou smrtí. I nyní ráno jsem se otřásal představou, že to byla právě ona, kdo byl uložen do rakve. Nikdy jsem tu scénáristku neviděl, takže jsem si jistý být nemohl ani náhodou. Listy ve scénáři ní byly značně opotřebované z
častého čtení.
Ještě několik hodin jsem to ráno nosil v hlavě, ale potom jsem uviděl dnešní noviny, bylo v nich napsáno, že se včera stala vražda s motivem rasismu nedaleko odsud. Dívka na fotce, která byla údajně zavražděna, vypovídala za vše! Byla docela naprosto dokonale podobná té, co jsem v noci viděl. Sice vypadala dívka na fotce spíš jako popelka, ale podle obličeje jsem ji poznal určitě. Zůstalo mi sice záhadou, proč měla v ruce ten scénář, ale aspoň jsem se dozvěděl, kdo to byl. Nakonec jsem se rozhodl, že to Petrovi neřeknu, ale zážitek mám asi až nadosmrti. A pak že nejsou duchové!

Zážitek s kamarádem

Mým nejlepším kamarádem je Lukáš. Známe se už od mateřské školky. Často se navštěvujeme a děláme spoustu věcí společně. Jezdíme na kole, skateboardu, hrajeme venku s ostatními kluky kopanou, vybíjenou nebo jiné hry.
Doma jsme si dříve, když jsme byli mladší, hráli nejčastěji s vojáčky nebo autíčky. Nyní sedáváme u počítače a zkoušíme hrát různé hry, které si mezi sebou půjčujeme.
Společných zážitků
tak máme mnoho, těžko lze mluvit jen o jednom. Celkem poslední společný zážitek máme z pondělí 3.1.2005, to jsme měli řezbářský kroužek. Skončili jsme jako vždy po čtvrté hodině, spěchali jsme na autobus do Zámostí. Ten ale nejel. Čekání se táhlo, uteklo 45
minut a autobus stále nikde. Nakonec tedy Honza Hanuš zavolal svému tatínkovi, aby pro nás přijel. Ten také nemohl jet hned, čekali jsme dalších mnoho minut. Nakonec nás pan Hanuš domů dovezl, ale docela prochladlé a znuděné dlouhým stáním na zastávce.
Druhý den moje maminka zjistila, že autobus jel, ale dříve, protože byla provedena změna jízdního řádu.

Zážitek s rodiči

Jel jsem s maminkou na týdenní dovolenou do Velkých Karlovic v Beskydech. Cesta byla velmi dlouhá, trvala skoro osm hodin, ale trmácení po železnici stálo za to. Uviděl jsem náš horský hotel Tatra už z okýnka motoráčku. Skoro jsem nedýchal, tak se mi líbil. I pokoj ve druhém patře byl prostorný a pěkně zařízený, výhled z okna přímo do lesů a kopců, na kterých se pásly ovce. Už jsem se těšil na první túru.
Chodili jsme po všech možných turistických trasách, prošli jsme prales Razula i všechny beskydské stezky. Navštívili jsme skanzen v Rožnově pod Radhoštěm a město Vsetín. Nejvíce se mi ale líbilo v části obce Jezerné, od hotelu tam bylo doc
ela daleko, ale pěší procházka krásnou krajinou dlouhou cestu vždy zpříjemnila. Byli jsme tam třikrát. Uprostřed vesměs jehličnatých lesů leželo velké jezero s průzračnou vodou. Plavaly na něm divoké kachny. Ale hned při první návštěvě jsem u břehu na mělčině spatřil několik raků. Živé raky jsme viděli s maminkou poprvé. Moc se mi líbili. Nosíme s sebou foťák, hned jsme udělali několik snímků, které mi stále při prohlížení fotoalba připomínají báječnou dovolenou.

17.01.2007 01:02:12
vavries
TOPlist
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one